Potřebuju dovolenou na zotavení se z dovolené!

Nakládání s dovolenou a volným časem vůbec - když už pracuju - je pro mě zcela nový oříšek. Byla jsem zvyklá se v době "dovolené" docela přepínat, s tím, že jsem se potom někdy dospala, doležela a vykoukala do blba do sytosti. Krátkodobě jde sáhnout do rezerv a tvářit se jako by nic. Jenže rezervy nejsou bezedné. A teď...po roce v pracovním procesu a velkých životních posunech včetně změny práce a dvou stěhování, po jedné kratší (přírodně-socializační, kde jsem se setkala s velkou spoustou lidí, což mě baví, ale velmi vyčerpává) a jedné delší (horské, sice jen ve čtyřech lidech, ale zato fyzicky velmi náročné) dovolené se cítím tak, že bych potřebovala další dovolenou. Jsem nedoodpočinutá.
Jenže dnů k uvolnění se z práce je omezený počet, takže bych je přece měla nějak smysluplně využít! Ale co je to smysluplně? Vyvstává tu nutnost zařazení cíleného povalování, flákání se, zkrátka vědomého lenošení do každodenního programu. Je to pro mě docela náročné, protože dost velká část mého života se odehrávala ve znamení boje mého okolí proti mé vrozené odpočívavosti. Problém byl hlavně v motivaci. Spousta věcí mi byla šumák, co bych se namáhala, můj nápad to nebyl. A když se mi konečně začalo chtít se angažovat ve svém životě (protože je už můj, žejo), stane se tohle. Najednou civím unavená a spavá a s hlavou třeštící nutkavými myšlenkami z okénka vlaku jedoucího poetickým večerem a nedokážu ani věnovat pozornost té pohybující se nádheře venku. A nebylo to poprvé.

(Pokud by se vám zdálo, že ve svých úvahách často zmiňuju vlak, tak jo, jízda vlakem je takový můj čas jenom pro mě, mám ji moc ráda a dost často mě tam napadne něco převratného. V rámci možností.)

A pak už není místo se vymlouvat na okolnosti a zlej svět, kterej mi nakládá...musela jsem si uvědomit, že pokud budu trvat na stihnutí všeho co chci a co bych měla, už se v životě nevyspím a do pár let skončím v lepším případě jako zombík z béčkového hororu, v horším případě neurotický uzlíček nervů, který svaluje zodpovědnost na ostatní.

Takže znovu, jinak.

Nohy nahoru.

Režim odpočinek aktivován.



Komentáře

  1. Panebože, měla bych častěji koukat do těch blogů, které mám dané ve sledování. Kaju se a sypu si popel na hlavu, že jsem na tenhle blog úplně zapomněla. Jdu to napravit, tvoje články jsou skvělé! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky